„Po schválení nové definice znásilnění jsme slíbili, že tím naše úsilí nekončí, a že existuje mnoho dalších možností jak obětem sexualizovaného násilí pomoci. Přicházíme tedy s dalším krokem – změnou zákona o soudech a soudcích. Díky tomu by třeba finanční pomoc obětem, a to i těm nepřímým – tedy například těm, kdo jsou i v nesezdaném svazku s obětí –, lépe reflektovala stále se zvyšující ceny. Oběti by si tak mohly dovolit zaplatit například více terapií, které jim pomohou se s traumatem vyrovnat. Stejně tak by šlo více peněz probační a mediační službě, která pomáhá nacházet účinné a společensky prospěšné řešení konfliktů a mnohdy obětem či jejich blízkým přináší tolik potřebné zadostiučinění, pochopení a finální tečku, aby se mohly ve svém životě posunout dál. Pokud návrh projde, navýší se i peníze pro nezisk, který s oběťmi pracuje,” vyjmenovává místopředsedkyně Pirátů a poslankyně Klára Kocmanová, která se problematikou sexualizovaného násilí dlouhodobě zabývá mimo jiné jakožto členka Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí.
„Osobně pak považuji za důležité i to, aby byla práce soudů dostatečně citlivá vůči zranitelným osobám, jako jsou právě i oběti sexualizovaného násilí. Z médií, zahraničních příběhů ale i z komentářů odborníků je zřejmé, že nutnost prožívat znovu u soudu bolestivé momenty v mnoha případech prohlubuje trauma obětí. Tím spíš je citlivý přístup soudců a soudkyň naprosto klíčový. Nemůžeme obětem s klidným svědomím říkat, jak je důležité tyto skutky nahlašovat, a zároveň zavírat oči nad tím, že jim třeba i u soudu hrozí sekundární viktimizace. Není to tak samozřejmě vždy a u všech soudců. Ale prevence není v takto intimních a osobních věcech nikdy dost. Celkově tedy pokládám tuto změnu zákona za další milník, který pomůže zkvalitnit přístup státu k obětem. A velmi vítám spolupráci poslanců a Ministerstva spravedlnosti na něm,” doplnila Kocmanová s tím, že i z dat justiční akademie vyplývá, že jsou v Česku stále i takové soudy, ze kterých na kurzech v justiční akademii nebyl ani jeden soudce či soudkyně a že mnozí soudci tak rozhodují v kontextu mýtů – nepoučeni o viktimologii a viktimizaci.
„Obecně chceme soudcům a soudkyním pomoct v tom, aby se mohli co nejlépe věnovat své práci. Kromě školení k viktimizaci by k tomu mohla přispět třeba i větší automatizace všemožného papírování. Soudkyně a soudci by už tak třeba nemuseli sedět dlouhé hodiny nad mnohastránkovými odůvodněními svých rozsudků, ale mohli by se věnovat mnohem více té přímé práci, ve které jsou nenahraditelní,” vysvětluje další aspekt návrhu předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.
