„K naplnění definice znásilnění je nyní třeba donucení násilím nebo zneužití bezbrannosti. To nepokrývá všechny případy, například když se oběť nebrání, neboť byla paralyzována strachem. Takzvané zamrznutí je přitom běžná reakce těla na ohrožení. Není také dostatečně reflektováno vztahové násilí – oběť se často nebrání, protože ví, že to stejně nemá cenu, obrana jí totiž v minulosti nepomohla, případně situaci zhoršila.“
— poslankyně a členka podvýboru pro problematiku domácího a sexualizovaného násilí Klára Kocmanová
Podle statistik Policie ČR přitom ke znásilnění nejčastěji dochází v partnerských, přátelských, nebo pracovních vztazích. „Mezi blízkými se cítíme nejbezpečněji a násilné jednání od nich nečekáme. O to víc je taková situace zraňující. Při domácím násilí se navíc oběti často ocitají v závislém postavení, protože je pro ně problém se od agresora citově i ekonomicky odpoutat. S tím je spojené náročné vyřízení příspěvku na bydlení, jehož administraci jsme až v tomto roce zjednodušili a jako Piráti v tom chceme pokračovat. Mít kam odejít, zajistit si vlastní bydlení a bezpečný prostor totiž může být zásadní faktor při rozhodování obětí o tom, zda násilníka opustí,” doplnila místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová.
Definici znásilnění založenou na souhlasu v průběhu let zavedlo již 12 evropských zemí. Podle Pirátů je žádoucí se jimi inspirovat a využít jejich zkušeností v aplikační praxi. Na konferenci, která proběhla v polovině ledna na půdě Poslanecké sněmovny se zahraničními hosty ze zemí, kde je souhlasná definice zavedena, se rovněž potvrdilo, že nová právní úprava má nezanedbatelný vliv i na to, jak tento čin vnímá společnost. Podle nedávného průzkumu Amnesty International totiž stále dvě pětiny lidí v České republice věří, že si oběti mohou za znásilnění samy. Snaha o změnu pak probíhá také na evropské úrovni jako celku.
„Zdá se, jako by ve veřejném prostoru sexuálního násilí přibývalo. Ale realita je jiná – oběti se o tom jen přestávají bát mluvit, a tak na povrch vyplývají činy, o kterých bychom v minulosti třeba nevěděli. Tuto odvahu obětí je ale nezbytně nutné podpořit adekvátní legislativou, jinak se strach postavit se útočníkovi vrátí. Jsem ráda, že jsme teď v Evropském parlamentu podpořili ratifikaci Úmluvy o domácím a sexuálním násilí, v níž již figuruje definice znásilnění jako něčeho, co není podmíněno násilím. Doufám, že se s ratifikací i redefinicí brzy přidá i Česká republika,“ okomentovala dnešní happening europoslankyně Markéta Gregorová.
Podle Pirátů se nelze spoléhat jen na doplňování mezer rozhodovací praxí soudů, Česká republika musí nastavit jasná pravidla a zákonem stanovit, že sex bez souhlasu je znásilnění.
„Pokud zákon stanoví jasná pravidla, bude více lidí dopředu vědět, co je trestné. To z dlouhodobého hlediska pomůže znásilnění předcházet a usnadní obětem rozhodování, jestli čin nahlásit policii. V současné době je totiž z odhadovaných 12 000 případů znásilnění ročně nahlášeno pouze 600. Oběti často mají pocit, že se znásilněním, u něhož nedošlo k násilí, nemohou jít na policii. To musíme změnit, potřebujeme navrátit důvěru obětí ve spravedlnost,” uzavřela Pirátka Kocmanová.
